Proč nemůžou být věci levné a snadno dosažitelné? (škola života)

Kreslím portréty. Říkal jsem si, že nejsem žádný Rembrandt, tak že bude fajn, když budou levné a uživatelsky přístupné. Cha cha cha... cha cha :(

Už bylo dost hladomoru a tak jsem opustil nejistou dráhu dekorativních maleb a našel si regulérní práci. Nastoupil jsem a protože výplatu dostanu až v půlce ledna, přemýšlel jsem, jak vydělat nějaký penis i teď v prosinci. A napadlo mě, že budu po večerech kreslit portréty.

Moc to neumím, ale snažím se, seč můžu. Nakreslil jsem doktora House a Tyriona, vrhl to na facebook s milým inzerátem a rázem jsem posbíral řadu objednávek. Byl jsem potěšen. Říkal jsem si, že udělám přátelskou cenu (to je 500 Kč včetně poštovného a balného, vážení), protože ne vždy se mi to povede podle očekávání, takže tím aspoň vykompenzuji to zklamání, když poptávajícího překvapím tím, že portrét nedostane, protože ho nezvládám udělat tak, jak bych si přál. Navíc jsem si říkal, že si nechám zaplatit až po nakreslení portrétu. Žádná záloha, nic. Vsázel jsem na to, že kolem žijí lidé, kteří jsou ve svých ústech schopni rozeznat slovo od hovna. A že když si objednají portrét a on se povede, tak si ho také koupí. Cha cha cha :(

A tak jsem kreslil. Nakreslil jsem osm portrétů. Po večerech. Zabralo mi to různě času. Ne každý portrét se povede napoprvé. Trávím na jednom průměrně dvě, tři hodiny. Stálo mě to dost na křídách, nervech, papírech a sáčcích do koše. A fotografie těch osmi portrétů jsem odeslal zadavatelům. 

Z těch osmi portrétů bylo sedm nadšených výsledkem. Což je super skóre, v to jsem ani nedoufal. Jedna paní byla výsledkem nespokojená, což je, dle mého, regulérní důvod pro to, aby se obchod neodehrál. Z těch sedmi odsouhlasených portrétů ke své objednatelce putoval jeden. Jen jedna mi ho zaplatila, zbytek hraje mrtvé brouky, nereaguje, nebo s něčím váhá. A teď, proč píšu tento mail. Včera mi psal pán, který si objednal tento portrét:

Byl s výsledkem spokojen. Psal mi to do zprávy, sdílel ten výsledek, lajkoval. Vše na jedničku. Poslal mi svou adresu, nechal si poslat číslo účtu pro platbu. A po několika dnech měl na rozdíl od jiných tolik slušnosti, že mi napsal, že ten portrét nechce, protože to pětikilo strčil jinam. A tím mě posunul dál.

Spočítal jsem si to. Přes dvacet hodin práce a vydělaná pětistovka. V nákladech za poštovné a balné osmdesát korun. Dva skicáky. Pět kříd. Tři gumy. Dvě rozmazávdla. Nevydělal jsem nic.

A tak jsem se zamyslel a došel k závěru, že vstřícnost k potencionálním zákazníkům má dvě ostří a pokud nebudete pracovat obezřetně, lehce se pořežete. Tak na to myslete, až se mě budete ptát: Proč teď ten portrét stojí litr, když stál půlku? A proč chceš dopředu zálohu, když jsi ji dřív nechtěl? 

Protože jste mě to naučili. Proto :)