O neexistenci

Nic neexistuje. Žádný včerejšek, žádný zítřek. A ta přítomnost je prchavá. (zadejte alespoň x znaků)

Nelze se zastavit. Vše je v pohybu. A neexistuje pořádek. Pravidla. Není pravidelnost, nelze do toho vnést systém. To co tady vytváříme. Ty podmínky, očekávání, hodnocení, pravidla... to je jen taková legrace, která nemá podstatu. Je to způsob, jak můžeme chápat, jak se můžeme obrnit proti té nekonečnosti, kterou se řítíme. Přemýšlel jsem, jaký to má smysl. Nemá to smysl. Je to nesmyslná záležitost na kterou nemáme vliv. Jsme bezvýznamní. V okamžiku, kdy neexistuje paměť. Trvalá, dokonalá paměť. Ale ta neexistuje. Každé jablko shnije, most spadne do řeky, vše se změní v prach.

A pokud přeci existuje něco víc, je to tlak, časová neomezenost a teplota. Nic co by mohlo uvažovat takovým způsobem, jakým se snažíme my. Nic co by mělo potřebu nebo touhu naslouchat či konat.