O puklém srdci Karla Kryla

Den boje za svobodu a demokracii. Taková honosná slova byla zapsána do kalendáře k datu 17. listopadu. Ale nebojte, ono to tam nebude na furt.

Ano. 17. listopadu se skutečně o svobodu a demokracii bojovalo. Spousta faktorů tomu hrála do karet, tak proč to nezkusit. Problém je, že 18. listopadu už se bojovalo méně, o 19. listopadu ani nemluvě (myšleno obrazně). A tak máme z roku 1989 rok 2016 a kde jsme? No schválně...

V Kroměříži máme Expozici Karla Kryla. A tato expozice nachystala na letošní podvečer Dnu boje za svobodu a demokracii zajímavý program. Kromě prohlídky jsme si mohli zazpívat Krylovy písničky a zhlédnout dokumentární film Bratříček Karel. A to byl asi nejlepší možný program, který bylo na jmenovaný podvečer zajistit.

Karel Kryl byl básník. Neobyčejný básník, který dokázal prostřednictvím slov předávat pocity. Jistě, byl to dar od Boha, jenomže nic není zadarmo. Dá se to nazvat nepřizpůsobivost, ač to slovo působí nevhodně, protože je často spojováno s pasivitou. U Karla Kryla to bylo přesně naopak. Jeho neschopnost přizpůsobit se vzniklé situaci a naladění společnosti působila bolest a tu bolest ventiloval svým Božím darem. Naštěstí. Bohužel. Jednoho dne mu totiž slova uvízla v hrdle. 

Karel Kryl totiž prohrál tím nejhorším způsobem, jakým lze prohrát. Když o něco usilujete, když po něčem toužíte každičký den svého života, když něčemu bezmezně věříte a pak toho dosáhnete, naplní vás to euforií. Rozhodující je okamžik, kdy euforie pomine a vy se podíváte na výsledek realistickým okem. Vše může být podle vašich představ, více či méně v pořádku. Anebo zjistíte, že jste nedosáhli absolutně ničeho. A tímhle způsobem prohrál Karel Kryl. A my všichni s ním.

Ano, máme svobodu a demokracii... zatím... více méně. Ale je to jiné, než jsme doufali... vy jste doufali... já jsem v tu dobu doufal, že mi nevyroste noha z bot se slonem, že dostanu opravdové hodinky a taky nějaké zvíře na chov. Je to jiné, než doufal Karel Kryl. Kdyby neumřel v tom 94 a dožil se dnešního dne, co by si myslel? Co by zazpíval? Co by nám na to řekl? Komunistům stoupají preference, vládní představitelé se snaží zalíbit Čínské lidové republice, aby jim do korýtek přibyla trocha šlichty, na hradě sedí největší egocentrický hulvát, jakého šlo vůbec najít a pobočníka mu dělá kašpar, kterého nestojí za to komentovat. Ale co je nejhorší, markantní část společnosti je spokojená.

Tím že z názvu republiky vyndáte slovo "socialistická" ještě neznamená, že jste něco změnili. Ti lidé budou pořád stejní. Dobří i špatní. A nejde ani tak o to, kterých bude víc, ani o to, kteří zrovna budou u moci. To budou vždycky ti špatní. V podstatě jde jen o to jaký budeš TY. 

Karavana mraků

Karel Kryl

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.

Refrén: Dopředu jít s tou karavanou mraků,
schovat svou pleš pod stetson děravý,
/: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
až tam, kde svítí město, město bělavý. :/

Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený,
a lidi strachem nezdravý.

Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje,
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.

Refrén: V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
/: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :/

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý
a starý ruce sedřený.

Refrén: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví,
/: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :/