Svěží báseň nejen o našem přátelství s Čínskou lidovou republikou

Soudruzi z Číny nám odepsali. Jako správní rodičové jsou přísní, ale jejich vztyčený ukazovák v sobě nese určitou naději. Reaguji (kupodivu) v rýmech.

Ohavná událost stala se v říjnu,

bezduší pohůnci ranili Čínu.

Sešli se, neřádi, s tibetským lámou,

zdali pak již za trest kamení lámou?

Ještě ne? Jaktože? Ptá se hlas Číny.

Nechceme slova! My chceme činy!

Plazí se po břiše premiér Sobotka,

on musí, neb on je z nátury sralbotka.

Plazí se prezident, chce mamon z Číny,

z ní teče mnohem víc, než z Vyso-číny.

Hermana trestáme! Zní přísně z hradu.

Ten už k nám o svátku nestrčí Bradu.

A tak si žijeme v narudlém stínu,

s otázkou zda vařit zelí či čínu?