Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dej holce jméno

15. 09. 2016 9:00:00
Třeba Gertrůda. Nebo Květoslava. Prostě nějaké fajn jméno, ať si ji pak poznáš, když ji necháš někde v koutě. Ať si ji pak přivoláš.

Lukáš Vavrečka je jediný člověk na světě, kterému dáte do postele tři nahé holky a on zůstane oblečený, smrtelně vážný a bude jim držet knihu, ať si mají z čeho číst. Nebo bude v přestrojení za Johna Deppa vláčet jednu polonahou dívku po knižním veletrhu a žádat vás, ať ji pojmenujete a to jméno jí napíšete na kůži, kamkoliv si vyberete. Je to prostě kvítko, co si budeme vykládat.

Je to spisovatel a ti jsou všichni divní. Lukáš patří mezi ty plodnější. Kromě jednoho syna s typicky spisovatelským jménem stvořil ještě několik knih. Jeho nejnovější romány nesou název Alibi na příští noc a Dej holce jméno. Obě mi daroval. A napsal do nich věnování. S datem 26.10.2015 a s prosbou, zda bych mu na Dej holce jméno napsal recenzi. Souhlasil jsem.

Několikrát mi to od té doby neopomenul připomenout. A když mi v srpnu letošního roku řekl, že ho neštve ani tak to, že jsem se vykašlal na tu recenzi, ale že jsem tu knihu ještě ani nečetl, zastyděl jsem se. Lukáš napíše novou knihu rychleji, než já ji přečtu :-O A tak jsem si strčil do báglu Dej holce jméno a světe div se, za tři cesty vlakem byla ve mně.

A teď k té recenzi. Nejsem recenzent a tak jsem si zagoogloval a načetl si, co o této knize říkají ostatní. Třeba pan Lojín. To je panečku recenze. Nebo si stačí přečíst anotaci od Davida Zábranského a už i samotnému Vavrečkovi musí být jasné, že v mém případě nevsadil na správného koně. Spíše si nasral do bot, protože když si jeho literární svět představíme jako křehkou, kouřem provoněnou výstavu z křišťálu a porcelánu a mě jako mě, zjistíme že já sedím vedle v knajpě u třetího piva a čekám na objednaný guláš.

Ano, teď to vyjde najevo, jsem literární dobytek, který chce vědět: toto je Petr, instalatér, hlavní hrdina. Toto je obrovská, chlupatá medvědice, která mu noc co noc lozí do postele a sexuálně jej zneužívá. Toto je zombík, co se mu snaží ukousnout hlavu a toto je tank, ve kterém všichni jezdí po nedělním obědě na výlety. Cokoliv jiného ve mě budí pocity zoufalství.

A Dej holce jméno začíná stránkou mínus sedmdesát sedm něčím, co je víc poezie, než próza. Žádné tečky, žádná velká písmena. Co řádek, to věta.

A další kapitola formou interview.

A tento rytmus autor drží po celou dobu knihy.

Ale on to Davča píše v té anotaci, co má kniha na zadku. "Lukáše Vavrečku kdysi označili za postmodernistu, řekněme za autora spíše formy než obsahu. Sic! Znám jen málo tak vášnivých vypravěčů, čímž ale nechci říct, že Vavrečkova poslední kniha je lehké čtení; ne, forma i dál stojí v cestě (a sama jest cestou): poezie, rozhovor, hry s interpunkcí, experiment."

Nicméně... začínal jsem čtyřikrát. Čtyřikrát jsem četl znovu a znovu první stránky Vavrečkova experimentu, než jsem pochopil jednu podstatnou věc. Je to jenom hra.

Vavrečka, stejně jako jiní před ním i po něm, nevystačí s pouhým příběhem. Možná jej rodiče nechávali příliš brzy a příliš často bez plenky, a tak si chce Lukášek hrát. S čímkoliv je po ruce. A když už si jednou k té klávesnici sedl, hraje si tedy se slovy. Ale pozor! Jeho hra má velmi přísná pravidla a celou dobu drží nastavenou logiku. A ve chvíli, kdy na jeho hru přistoupíme, tudíž přestaneme řešit formu, provede nás po střechách Brna, i po mnohých ložnicích a my zjistíme, že tato procházka je nejen napínavá a tajemná, ale i zajímavá.

Brzy se vyladíme se specifickým stylem vyprávění a najdeme v něm potěšení. Zorientujeme se v dívčích jménech a už jedeme plnou parou vpřed do světa podivínského spisovatele Jakuba Hirsche, který se svérázným způsobem chopil vyšetřování smrti mladé dívky Lucie.

Milostný život hlavního hrdiny je vcelku pestrý a skrze něj autor servíruje příběh. Vavrečka se nebojí využít věci, jako je ramínko na košili, nebo krém proti stárnutí kůže. Některé dívky se kvůli Kubíkovi mohou doslova rozpůlit a v určitou chvíli se přistihnete, že vlastně nevíte co je ta servírovaná flákota, co omáčka, co příloha. A tak to má být, protože flákota je v tomto vyprávění všudezdejší.

Když už jsme u toho jídla, nejskandálnější věc z celé knihy je to, že i když se to v ní doslova hemží ženami, žádná z nich netráví večery u sporáku. Spíše naopak.

Dej holce jméno nebylo mé první literární setkání s mladým, sympatickým, pardubickým spisovatelem. A po překvapivě příjemném a zajímavém zážitku mohu s čistým svědomím prohlásit, že rozhodně ne poslední. Ještě že mi 26.10.2015 podaroval i Alibi na příští noc :)

Autor: Jan Sviták | čtvrtek 15.9.2016 9:00 | karma článku: 13.43 | přečteno: 505x

Další články blogera

Jan Sviták

Rodič - člověk smířeně pozorující, jak se mu mrzačí dítě

Ve významu by se dalo říct, že je to rodící jedinec. Člověk, kterému se z rodidel dere nový člověk. Je to genderově korektní?

1.9.2017 v 8:18 | Karma článku: 23.15 | Přečteno: 1226 | Diskuse

Jan Sviták

Hubněte s Nutellou

Ano, čtete správně. Nový hubnoucí program vytvořený týmem světových odborníků na zdravý životní styl, vyvinutý ve spolupráci s vrcholovými sportovci, můžete hodit do koše, už ho nebudete potřebovat.

22.6.2017 v 11:10 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 539 | Diskuse

Jan Sviták

Volte Miloše Zemana

"Její Veličensto královna Alžběta II. udělí audienci prezidentu republiky a jeho manželce." Napsal dnes hradní mluvčí na twitter. Proto jsem si přečetl články na toto téma. Proto jsem si přečetl i diskuze pod nimi.

12.6.2017 v 20:26 | Karma článku: 42.31 | Přečteno: 5682 | Diskuse

Jan Sviták

Nejlepší věci jsou zadarmo

Pokud máte rádi původní českou literaturu a zajímají vás stálice literárního nebe, nebo nově explodující materiál, sáhněte po časáku s názvem Partonyma. A pokud literaturu nemusíte, nevadí, určitě něco dávají v telce.

27.5.2017 v 11:35 | Karma článku: 6.78 | Přečteno: 644 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 4.97 | Přečteno: 94 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 18.95 | Přečteno: 379 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 101 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 325 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Colostrum – dar přírody pro zdravý život

Setkal se s ním již každý hned když opustil matčino lůno a přisál se k jejímu prsu. Dříve než mléko sál látku obsahující imunoglobuliny, imunitní regulátory, růstové faktory, vitaminy, minerály, stopové prvky a aminokyseliny.

18.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 330 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1725

Jan Sviták je dekadentní romantik, teoretický horolezec a příležitostný šašek. Jeho cílem je najít sám sebe a naučit se sebelásce (i na psychické úrovni). Psaní příběhů je jeho životní vášní. Píše pro dospělé, kteří touží být dětmi a pro děti, které touží být dospělými. Živí se převážně potravinami z velkých obchodních řetězců. Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.