Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jan Běžec

31. 08. 2016 23:19:16
Co se týče mouder o běhání, nenašli byste v republice pověřenějšího člověka, než jsem já. O běhání vím všechno. Je to dáno tím, že jsem v pulčím věku běhal s Emilem. A v žabím věku běhám sice bez Emila, za to s veškerou vervou.

Co si budeme vykládat, bez pravidelnosti by se to neobešlo. Občas můžete na svých trasách potkat běžce, obvykle na sobě mají úbor ještě ověšený visačkami z obchodu a na nohou předražené, odpružené, v tajných laboratořích jiných planet vyvinuté Nike střevíce, které před chvílí poprvé nazuli a pokud je v nich nepohřbí, už je nikdy na kopyta neobují.

Tito lidé běhají. Možná poprvé, možná poprvé letos, ale jejich pravidelnost se dá vyjádřit v pětiletkách. Prostě se někde dočetli, že běhat je IN. A tak běhají. Chvíli. Deset minut. Možná pět. Pak je píchá v boku, mají křeče do nohou, chce se jim zvracet, plivou kolem sebe kousky plic a potupně míří těch třista metrů zpátky k domovu, aby si objednali cimru v Malvazinkách.

Já běhám pravidelně. Zpravidla pětkrát týdně, dva dny odpočinek. Nějak jsem o tom dopředu nepřemýšlel, prostě se to tak nastavilo samo a tělo se tomu přizpůsobilo. Teď už si to jinak ani nedovedu představit.

Než se dostaneme k samotnému běhu, prosvištíme si nejdříve přípravné rituály. Každý běžec je má, ale každý trochu jiné. Již si nepamatuji jaké měl Emil, ale můžu vám říct, jaké mám já. Běhám ráno. To je první pravidlo, pevné jako skála. Ráno. Tudíž už v okamžiku, kdy ráno otevřu oči a vyskakuji z postele, každá buňka v mém těle ví, že se brzy poběží. Tělo se začne připravovat.

Rozhýbat spící svaly můžete cvičením, ale to dle mé zkušenosti není potřeba. Ráno děláte spoustu věcí, pokud je nebudete dělat jako spící panna, ale dáte do nich život, pěkně rozhýbete celé tělo. A nejedná se o žádné speciální činnosti, pouze obvyklé věci, jako je čištění zubů, oblékání, či venčení psa. To všechno jde dělat v poklusu, dynamicky.

Běhám nalačno, jím až mnohem později, ale něco si před během stejně neodpustím. Je to káva a cigareta. Bez těchto dvou ranních rituálků si to neumím vůbec představit. Zatímco tělo už je v tu chvíli v provozu, mozek je stále v nočním režimu a tohle je jeho budík. V tu chvíli už jsem většinou oblečený ve svém běžeckém úboru, abych mohl po posledním šluku chrstnout zbytek kávy do dřezu a vyrazit do tratě.

Nevím s jakým oblečením máte zkušenosti, já používám jeden model. Ne že bych si ho vybral v obchodě, spíše on si vybral mě. Není tak pohodlný, jako předražené hadry od Adidas, ale zase díky tomu, že je celý černý, vypadám i při běhu důstojně. Na nohy nazuji své běžecké boty, rovněž černé, pevné, prošívané, nízké pod kotníky, do ruky závaží a můžu vyrazit.

A pak už existuji jen já a trasa. Ta je vždycky stejná. Není příliš dlouhá, určena spíše na dynamičtější běh se třemi sprintovými úseky. Lze ji ale běžet i pozvolna, nebo ji lze celou vzít sprintem.

Dá se zkrátit, pokud je potřeba nahnat čas, proskočit živým plotem a proběhnout přes pozemky domova důchodců. Člověk tím ušetří pár vteřin. Nohy mi pleskají o beton, když přebíhám lávku a kličkují mezi kameny, když probíhám staveništěm. Závaží přehazuji z ruky do ruky a neustále kontroluji čas.

Neexistuje něco jako trénink. Vždy je to naostro. Když se dáte do pohybu, vždy je to závod. Jsem si vědom té zodpovědnosti, kterou jsem svým nohám vložil. Musím vyhrát. Opět. Pokaždé. Musím! Když začne tělo škemrat ať zvolním, ještě přidám. Nemám jinou možnost. Existuje jen výhra, nebo smrt. Mám to na mysli pokaždé, když vbíhám do cíle. Hleďte na mě! Na hrdinu, který den co den šlechtí své tělo! Jaký epický pohled to musí být!

Hromada masa se prořítí skupinkou puberťáků, div je nerozrazí jako kuželky. Kravata za ním vlaje stejně jako cípy saka. V ruce se mu zmítá kufr, kterým se mlátí přes stehno. Polobotky tlučou o asfalt s takovou razancí, až lidem bydlícím okolo nádraží poskakují v regálech hrnky. A funí víc než ten vlak, který se snaží ze všech sil stihnout. Protože zaspal. Opět zaspal všech pět budíků, které si natáhl a tak musí utíkat, stejně jako pokaždé, stejně jako celý život.

Jan Běžec

Autor: Jan Sviták | středa 31.8.2016 23:19 | karma článku: 11.34 | přečteno: 192x

Další články blogera

Jan Sviták

Pro všechny, kdo ještě nebyli volit

Tyto volby jsou volby strachu. Z nadržených, nelubrikujících imigrantů, z estébáka ulhaného, z lobotomia, nebo z toho, že vaší babce při další slevě másla urvou i druhou ruku. Zbytečný strach.

21.10.2017 v 8:07 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 311 | Diskuse

Jan Sviták

Rodič - člověk smířeně pozorující, jak se mu mrzačí dítě

Ve významu by se dalo říct, že je to rodící jedinec. Člověk, kterému se z rodidel dere nový člověk. Je to genderově korektní?

1.9.2017 v 8:18 | Karma článku: 23.15 | Přečteno: 1214 | Diskuse

Jan Sviták

Hubněte s Nutellou

Ano, čtete správně. Nový hubnoucí program vytvořený týmem světových odborníků na zdravý životní styl, vyvinutý ve spolupráci s vrcholovými sportovci, můžete hodit do koše, už ho nebudete potřebovat.

22.6.2017 v 11:10 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jan Sviták

Volte Miloše Zemana

"Její Veličensto královna Alžběta II. udělí audienci prezidentu republiky a jeho manželce." Napsal dnes hradní mluvčí na twitter. Proto jsem si přečetl články na toto téma. Proto jsem si přečetl i diskuze pod nimi.

12.6.2017 v 20:26 | Karma článku: 42.31 | Přečteno: 5671 | Diskuse

Další články z rubriky Letní běh

Matus Zahoransky

Skrátka neuveriteľné.

Sú v živote veci alebo zážitky, ktoré vám pripadajú ako neuveriteľné. Napríklad som ani netušil, aký mám vynikajúci francúzsky prízvuk.

25.7.2017 v 14:57 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 224 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Běháš, běhám, běháme... i bílý kůň přišel

Běhají po cestách i necestách, lidé nejrůznějšího věku i profesí. Nemusí být Emilem Zátopkem nebo Usainem Boltem. Stačí běhat pro radost a zdraví. Anebo pro psí útulky. To jsem zažila v Klášterci nad Ohří v zámeckém parku.

2.7.2017 v 9:44 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 142 |

Lucie Hrdličková

Překážkový běh Lutic Run Litice

Není běh nuda? Co zkusit překážkový běh? Ne Predátora ještě ne. Jen takový běh na pohodu v Liticích v přírodě.

4.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 298 | Diskuse

Aleš Dvořák

Běhej Lesy - Brdy

Byl jsem upozorněn, že můj původní článek obsahuje reklamu a byl smazán, tak snad teď už to bude v pořádku. Jedná se o recenzi na běžecký závod Běhej Brdy s přidanou hodnotou :)

2.5.2017 v 8:29 | Karma článku: 7.86 | Přečteno: 133 | Diskuse

Pavla Okálová

Když já nevidím tebe, ty nevidíš mě!

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila...... Dnes na téma: Vidím, cítím, chápu, mluvím "modře", aneb myšlenkové pochody v praxi.

7.4.2017 v 0:35 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 734 | Diskuse
Počet článků 123 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1712

Jan Sviták je dekadentní romantik, teoretický horolezec a příležitostný šašek. Jeho cílem je najít sám sebe a naučit se sebelásce (i na psychické úrovni). Psaní příběhů je jeho životní vášní. Píše pro dospělé, kteří touží být dětmi a pro děti, které touží být dospělými. Živí se převážně potravinami z velkých obchodních řetězců. Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.