Jan Běžec

31. 08. 2016 23:19:16
Co se týče mouder o běhání, nenašli byste v republice pověřenějšího člověka, než jsem já. O běhání vím všechno. Je to dáno tím, že jsem v pulčím věku běhal s Emilem. A v žabím věku běhám sice bez Emila, za to s veškerou vervou.

Co si budeme vykládat, bez pravidelnosti by se to neobešlo. Občas můžete na svých trasách potkat běžce, obvykle na sobě mají úbor ještě ověšený visačkami z obchodu a na nohou předražené, odpružené, v tajných laboratořích jiných planet vyvinuté Nike střevíce, které před chvílí poprvé nazuli a pokud je v nich nepohřbí, už je nikdy na kopyta neobují.

Tito lidé běhají. Možná poprvé, možná poprvé letos, ale jejich pravidelnost se dá vyjádřit v pětiletkách. Prostě se někde dočetli, že běhat je IN. A tak běhají. Chvíli. Deset minut. Možná pět. Pak je píchá v boku, mají křeče do nohou, chce se jim zvracet, plivou kolem sebe kousky plic a potupně míří těch třista metrů zpátky k domovu, aby si objednali cimru v Malvazinkách.

Já běhám pravidelně. Zpravidla pětkrát týdně, dva dny odpočinek. Nějak jsem o tom dopředu nepřemýšlel, prostě se to tak nastavilo samo a tělo se tomu přizpůsobilo. Teď už si to jinak ani nedovedu představit.

Než se dostaneme k samotnému běhu, prosvištíme si nejdříve přípravné rituály. Každý běžec je má, ale každý trochu jiné. Již si nepamatuji jaké měl Emil, ale můžu vám říct, jaké mám já. Běhám ráno. To je první pravidlo, pevné jako skála. Ráno. Tudíž už v okamžiku, kdy ráno otevřu oči a vyskakuji z postele, každá buňka v mém těle ví, že se brzy poběží. Tělo se začne připravovat.

Rozhýbat spící svaly můžete cvičením, ale to dle mé zkušenosti není potřeba. Ráno děláte spoustu věcí, pokud je nebudete dělat jako spící panna, ale dáte do nich život, pěkně rozhýbete celé tělo. A nejedná se o žádné speciální činnosti, pouze obvyklé věci, jako je čištění zubů, oblékání, či venčení psa. To všechno jde dělat v poklusu, dynamicky.

Běhám nalačno, jím až mnohem později, ale něco si před během stejně neodpustím. Je to káva a cigareta. Bez těchto dvou ranních rituálků si to neumím vůbec představit. Zatímco tělo už je v tu chvíli v provozu, mozek je stále v nočním režimu a tohle je jeho budík. V tu chvíli už jsem většinou oblečený ve svém běžeckém úboru, abych mohl po posledním šluku chrstnout zbytek kávy do dřezu a vyrazit do tratě.

Nevím s jakým oblečením máte zkušenosti, já používám jeden model. Ne že bych si ho vybral v obchodě, spíše on si vybral mě. Není tak pohodlný, jako předražené hadry od Adidas, ale zase díky tomu, že je celý černý, vypadám i při běhu důstojně. Na nohy nazuji své běžecké boty, rovněž černé, pevné, prošívané, nízké pod kotníky, do ruky závaží a můžu vyrazit.

A pak už existuji jen já a trasa. Ta je vždycky stejná. Není příliš dlouhá, určena spíše na dynamičtější běh se třemi sprintovými úseky. Lze ji ale běžet i pozvolna, nebo ji lze celou vzít sprintem.

Dá se zkrátit, pokud je potřeba nahnat čas, proskočit živým plotem a proběhnout přes pozemky domova důchodců. Člověk tím ušetří pár vteřin. Nohy mi pleskají o beton, když přebíhám lávku a kličkují mezi kameny, když probíhám staveništěm. Závaží přehazuji z ruky do ruky a neustále kontroluji čas.

Neexistuje něco jako trénink. Vždy je to naostro. Když se dáte do pohybu, vždy je to závod. Jsem si vědom té zodpovědnosti, kterou jsem svým nohám vložil. Musím vyhrát. Opět. Pokaždé. Musím! Když začne tělo škemrat ať zvolním, ještě přidám. Nemám jinou možnost. Existuje jen výhra, nebo smrt. Mám to na mysli pokaždé, když vbíhám do cíle. Hleďte na mě! Na hrdinu, který den co den šlechtí své tělo! Jaký epický pohled to musí být!

Hromada masa se prořítí skupinkou puberťáků, div je nerozrazí jako kuželky. Kravata za ním vlaje stejně jako cípy saka. V ruce se mu zmítá kufr, kterým se mlátí přes stehno. Polobotky tlučou o asfalt s takovou razancí, až lidem bydlícím okolo nádraží poskakují v regálech hrnky. A funí víc než ten vlak, který se snaží ze všech sil stihnout. Protože zaspal. Opět zaspal všech pět budíků, které si natáhl a tak musí utíkat, stejně jako pokaždé, stejně jako celý život.

Jan Běžec

Autor: Jan Sviták | středa 31.8.2016 23:19 | karma článku: 14.61 | přečteno: 224x

Další články blogera

Jan Sviták

Hmatatelný důkaz existence Ježíška

Krátká povídka napsaná pro jedno adventní autorské čtení. Takže kakao uvařit, povídku přečíst, třeba v sobě ukrývá trochu svátečního světla.

17.12.2018 v 7:29 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jan Sviták

Svobodná bytost

Určitě si pamatujete, když jste si jako děcka přáli být dospělí, abyste si mohli dělat co chcete :D To byla blbost, co?

26.10.2018 v 16:30 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jan Sviták

Umíráme

Nejdřív jsem to četl jako článek, pak to sledoval jako rozhovor. Tři čtvrtiny populace vyhynuly za posledních dvacet pět let. Řeč je o hmyzu. Bohužel...

12.5.2018 v 8:23 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 441 | Diskuse

Jan Sviták

Jak jsem šel Vandráckou 50

Samotného mě překvapilo, jak se mi šlo lehce. Měl jsem poměrně slušné tempo, nic mě nebolelo, ani jednou jsem se nezadýchal, prostě pohoda. Jenže pak jsem přišel do startu...

10.4.2018 v 8:11 | Karma článku: 25.39 | Přečteno: 1105 | Diskuse

Další články z rubriky Letní běh

Michal Okrouhlík

Je běh opravdu cesta k sobě?

Druhý týden přípravy na běh Běchovice - Praha 2018. Týden velkých změn v režimu příprav. Konečně trávím čas sám se sebou.

26.6.2018 v 13:33 | Karma článku: 4.22 | Přečteno: 222 | Diskuse

Michal Okrouhlík

Cesta sám k sobě

První ze zamýšlené série popisu přípravy na běžecký závod Běchovice - Praha 2018. Jedná se o týdenní souhrny, kde volné dny relaxace vynechávám, pokud se neděje něco k napsání

19.6.2018 v 10:52 | Karma článku: 3.82 | Přečteno: 149 | Diskuse

Matus Zahoransky

Pan žere repú i kon travú

Sú v živote veci alebo zážitky, ktoré vám pripadajú ako neuveriteľné. Napríklad som ani netušil, aký mám vynikajúci francúzsky prízvuk.

25.7.2017 v 14:57 | Karma článku: 8.13 | Přečteno: 306 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Běháš, běhám, běháme... i bílý kůň přišel

Běhají po cestách i necestách, lidé nejrůznějšího věku i profesí. Nemusí být Emilem Zátopkem nebo Usainem Boltem. Stačí běhat pro radost a zdraví. Anebo pro psí útulky. To jsem zažila v Klášterci nad Ohří v zámeckém parku.

2.7.2017 v 9:44 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 197 |

Lucie Hrdličková

Překážkový běh Lutic Run Litice

Není běh nuda? Co zkusit překážkový běh? Ne Predátora ještě ne. Jen takový běh na pohodu v Liticích v přírodě.

4.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 6.48 | Přečteno: 390 | Diskuse
Počet článků 129 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1687

Jan Sviták je dekadentní romantik, teoretický horolezec a příležitostný šašek. Jeho cílem je najít sám sebe a naučit se sebelásce (i na psychické úrovni). Psaní příběhů je jeho životní vášní. Píše pro dospělé, kteří touží být dětmi a pro děti, které touží být dospělými. Živí se převážně potravinami z velkých obchodních řetězců. Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz