Český jazyk. Každý den, devět let základní školy, nám jej cpali do hlavy. A pak znovu na střední. Pro jistotu. Jeden z nejtěžších jazyků světa. Asi to tak bude. Protože i přes tu kvantitu se ho každý nenaučil.
Dříve lidé nepsali, nebo aspoň nepsali veřejně. Když chtěli někomu napsat, dělali to ve chvíli, kdy na to měli čas. Vzali si papír a pero a pak přemýšleli, co všechno chtějí svému bližnímu napsat. Někteří si to napsali nanečisto, aby mohli škrtat a opravovat. A až měli jasno v tom, co chtějí napsat, tak to napsali. Psali většinou pomalu, snažili se psát bez chyb a snažili se psát krásně, aby se to po nich dalo přečíst. A pak to poslali. Ne všem lidem co znají, jen tomu jednomu, na kterého při psaní mysleli. Dříve lidé, když se vrátili z dovolené a chtěli ostatním ukázat fotografie, tak své blízké navštívili, nebo je pozvali na návštěvu k sobě. Nebylo obvyklé, aby všem svým přátelům posílali dopis s fotografiemi z dovolené.
Ve škole nás učili, že když píšeme někam něčí jméno, napíšeme před jméno oslovení. Psali jsem "pan", nebo "paní". Nejčastěji. Dnes, když vidíte někde napsané své jméno, není před ním "pan", ale "uživatel". Je to tím, kam se přesunula papírová komunikace. Ano, do počítačů, tabletů a mobilů. Slyšíte to? To si právě lesy oddechly.
Právě mám v mobilu upozornění, že uživatel Iks Ypsilon slaví narozeniny. A pak taky, že uživatel Zed Žed se chce připojit ke skupině... Vždyť je to krásné, přemýšlet o těch lidech jako o "uživatelích". Jak mi řekla včera přítelkyně, je to od slova "užívat si". A tak si všichni užíváme toho, že nemusíme přemýšlet jak se píše velké psací "Q".
Spousta uživatelů u psaní nepřemýšlí vůbec. Veselé na tom je, že jim tato absence přemýšlení nebrání v tom, aby se vyjádřili, ideálně co nejčastěji a co nejveřejněji. Když už pro nic jiného, pro toto je facebook jako stvořený. Den je plný hvězdných myšlenek a pravdou zůstává, že vaše čtyři stěny, rododendron, psa ani rybičku to nebude bavit poslouchat do nekonečna. A hlavě, lajku by se člověk stejně nedočkal.
Ale nejde jen o obsah. Důležitá je též forma. Je to těžký jazyk. Nevím jak vy, ale já jsme nepobral ani polovinu pouček, co nám k tomu ve škole řekli. Většina těch pouček je totiž konstruována tak, aby člověk udržel pozornost na prvních třech slovech a zbytek poučky zoufal hypnotizoval vteřinou ručičku nejbližšího ciferníku. Přiznávám se. Kdykoliv jsme psali diktát, ať už na základce, nebo na střední, snažil jsem se vždy první odstavec. A pak už jsem viděl, že jsem prohrál, takže jsem dopsal: "Vzdávám se, piš pět" a vrátil zrak k ciferníku.
Ale naštěstí existují pomůcky, co vám rozhodování o gramatické správnosti usnadní. Ze základky si pamatuji jednu jedinou. Ostudou zůstává, že se nám jí nedostalo od češtinářky, ale od učitelky z jiného předmětu. Ta poučka zní: "Ženy si hrály s tvrdým. Muži odcházeli s měkkým." Pak jsme ji ještě doplnili o: "Děti si hrály s tvrdým, kostelník s farářem odcházeli s měkkým." A tím bylo jedno dilema vyřešeno. Podobné pomůcky naleznete na kde co.
Jak jsem se naučil psát s minimem chyb já? Četbou. Spousta lidí, kteří čtou, nemusí znát poučku, přesto jakmile napíší chibu, hned to poznají, protože to slovo s chybou vypadá strašně blbě. A tak ji mohou opravit. Mnohým může pomoci i automatická kontrola pravopisu, která podtrhne všechno, co se netváří jako správné slovo. Ale to nejde vždy. Například tento článek píši v počítači, který nemá český slovník, tudíž mám podtrženo naprosto všechno. Takže nastává paradox. V článku o chybách jich bude spousta :)
A teď k té epidemii. Stejně jak se mozek čtenáře učí správnou podobu slov, funguje to i naopak. Když čteme na sociálních sítích příspěvky psané tatarštinou, můžeme se lehce nakazyt. Nejdřív to ani nepoznáme. Budou to jen drobnosti. Ale může se to rozvynout v něco, co jsme scela určitě nechtěly. Nejen, čárky. Ale i peřklepi, měké, rvtdé í, to všecko pújde do kitek. Jen proto že tak pýšou všici je jim to ůplně ukradený co si o nich chitráci a šprti mislí.
Skoušel sem to v čera na fejsbuku, dal sem si tam inzerát a napsal ho ůplně jako pytomec a čekal jsem esli bude mýt stejnej ůspěch jako inzerád bes chib. A výte co? Mněl ůspěch ztejný, nély věčí. Hodně užyvatlů my tam psalo že sem to napsal blbje a tím jak tam psali tak ten inzerát pořád ztoupal na vrh.
A taki sem zjystil dvě zvláštní vjeci. Existuje nějakí vypatlátor, kerý vám převede tekst do pytomé podoby. Ale co bilo důležitější, do správ my napsala jedna dobrá duše dokonce kon kurence a napsala my že sy mám ten inzerát opravyt a na psala my ho bes chib. Takže sou mezy námy i hodní lydé, kteří nám pomohou stím, co neumýme. Atoje krásné.
DeKuYi zA PrZeCzTeNiIi wOe, MeYtE Se nAaAdHeRnE
;-** SmUtNiIiIiIiIiIiM!!!!!!!!!!!! :((((((((((((((((((((
