Vrchol za rohem

Když jste si je kupovali, byly krásné, vzrušující a voněly dobrodružstvím. Ano, někde jste v nich byli a třeba ochutnaly víc než městské chodníky a automobilové koberečky. 

A pokud se na ně právě teď práší, možná je na čase nastříkat novou impregnaci a popřemýšlet nad další výzvou.

Řeč je o botách. O těch kotníkových, které si více rozumí s kamenem, než s kovovou podlahou lanovky. O těch, co vás doprovodí na vrchol a zároveň udrží ve spojení se zemí. O těch, které většina z nás obouvá méně, než by si přála.

Pokud jste jako já, máte v krvi velehory a v pase nadváhu. V tom případě mám pro vás dobrou zprávu. Na svůj výstup sezóny nemusíte do Himalájí, dokonce ani do Alp. Poměřit síly s divokou přírodou a vlastní odvahou můžete mnohem blíž. Přesně tak, mluvím o nejmenších velehorách, které jsou navíc hned za rohem. O Tatrách.

Jestli právě ohrnujete nos, že Tatry s životem dobrodruha nejdou ruku v ruce, mohu vás uklidnit, že například v roce 2015 si vybraly devatenáct životů, což je o devatenáct víc, než vaše oblíbené nákupní centrum. Navíc trek o kterém bude řeč, není zrovna procházka růžovou zahradou, takže ano, bude to dobrodružství jak má být.

Tatry nejsou jen wellness, lanovka na Lomnický štít a vrcholy, kam můžete pouze s průvodcem. Pokud toužíte zdolat hranici dvou tisíc metrů, máte jedinečnou příležitost hned na několika vrcholech. A já vám doporučuji vypravit se na ten nejvýchodnější, na Jahňací štít. Dostanete se tak do míst, kde se nasytíte adrenalinem, horskými scenériemi a pokud budete hbití a holdujete raw stravě, tak i kamzíky.

První dobrý nápad je počkat na léto. V zimě by to bez vybavení, povolení a zkušeností nešlo. V létě je vrchol otevřen každému, od roku 1912 na něj vede žlutá turistická trasa, tudíž bloudit nebudete. Druhý dobrý nápad je vyrazit ráno, protože potřebná časová investice je deset hodin. Přeci jen je to bez lanovek a zhruba deset kilometrů pochodu horským terénem. Navíc se chceme hnát za zážitkem, nikoliv za výkonem.

Ideálním místem pro start je ústí doliny Kežmarské Bielej vody, kde můžete zaparkovat auto a hned nastoupit na stezku. Startujete v příjemných 909 metrech nad mořem. Po většinu první etapy výstupu vám bude dělat pobočníka stejnojmenný potok a jeho zvuková kulisa, potom ještě les a pomalejší či rychlejší turisté, v dalších etapách to bude spíše výjimečné, i v tom je Jahňací štít skvělý.

První významný bod vaší cesty je vzdálen zhruba sedm a půl kilometru. Jedná se o Chatu pri Zelenom plese. Že se k ní blížíte, poznáte podle několika věcí. Za prvé: opustí vás Kežmarská Bielá voda a vystřídá ji Zelený potok. Za druhé: zatají se vám dech, protože poprvé uvidíte skalní masiv, cíl vaší cesty, zasazen do vysokohorské scenérie jako trn na králově koruně.

Zelené pleso stojí za prozkoumání, stejně tak i pivo, které mají v chatě na čepu, ale nic co by nepočkalo na zpáteční cestu. Doposud jste vyšplhali do výšky 1551 metrů, tudíž jste se ani nezadýchali. Proto, pokud vám počasí přeje, se hned pustíte do dalšího výstupu.

Čeká vás první kilometr, který regulérně prověří vaši fyzičku. Náročnější postup po příkré cestě tvořené balvany vás dostane nad hranici kosodřevin, k Červenému plesu, kde vás hory nechají na chvíli vydechnout. Vstoupíte do Jahňacího kotle, místa tvořeného tichem, erodovanou skálou, lišejníky, travinami a ano, divokými kozami, které toho na skalách předvádí víc, než jste si kdy dokázali představit. Můžete se zastavit a užívat si divadlo, vytáhnout z batohu okurku, co jste si vzali ke svačině a přesvědčit některou statečnější členku nespoutané přírody, ať přijde až k vám a vezme si z ruky. Je to kouzelný zážitek, umocněný Kozím štítem (2111 m n.m.) a Jastrabí vežou (2137 m n.m.) na pozadí. Pokud se chcete pokochat, můžete se podívat na krásy Doliny Zeleného plesa, ze které jste vyšli. Pak je ale potřeba pohnout se vpřed, cíl máte na dohled.

Metodou odkoukanou od umečených obyvatel hor přeskáčete až pod Kolový priechod, kde si na své přijdou i vaše paže. Jedná se o nejstrmější úsek cesty. Naštěstí je zajištěný sérií řetězů, po kterých se vyhoupnete na hřeben... spíše hřebínek, jenž vás dovede až k finální pyramidě Jahňacího štítu. Na tuto cestu budete muset vynaložit veškerou šikovnost a odvahu, kterou jste si s sebou vzali, protože cesta není cesta, ale přesně to, proč jste na tohle místo přišli. Skály, hlubiny a překrásné výhledy na obě strany hor, což si užijete jen v případě, že nejste společně s vrcholem zavaleni mrakem.

Finální výstup je brnkačka, tudíž během pár minut budete na samotné střeše světa... dle zdejších měřítek a možností. Zdolali jste úctyhodných 1320 výškových metrů a od pomyslné mořské hladiny vás dělí 2229 metrů, což není málo. Pokud jste si přinesli bublinky, je na čase vystřelit korek do vesmíru, pokud ne, na oslavu postačí jablko či tatranka. Vaše boty budou chrochtat blahem a oči pořád dokola přejíždět úchvatný výhled na Kežmarský štít (2556 m n.m.), Lomnický štít (2634 m n.m.), Pyšný štít (2621 m n.m.), zmíněný Kozí štít a celé Belianské Tatry, které se táhnou dál a dál, jako hřbet spícího tvora.

Až se dostatečně pokocháte, zbude jen cesta zpátky. Ale nebojte, bude stejně úchvatná a zábavná jako cesta vzhůru. A když se o dvě hodiny později posadíte v Chatě pri Zelenom plese k zaslouženému pivu, ucítíte Jahňačí štít nejen v nohách, ale i v srdci, kde zůstane navždy.