O otřesných sebevraždách

Teď jsem četl článek o otřesné sebevraždě. To slovo "otřesné" bylo snad i v nadpisu, několikrát v textu, tak jsem čekal co za hrůzu to bude. Nakonec se ukázalo, že chlapík se věšel, dal si dlouhou šňůru a urval si hlavu. Chápu že brodit se v marasu a hledat urvanou hlavu nepatří mezi top ten aktivit, kterým se lze věnovat, ale zase až tak otřesné mi to nepřišlo. Ale zase chápu, že kdekdo má duši ušitou z růžových, porcelánových slonů. Dá se vůbec zabít tak, ať tím někoho neotřesete?

Předpokládám, že všichni jsme znali pár lidí, kteří to zabalili. To věšení je docela oblíbená aktivita. Když to člověku urve hlavu, je to ještě dobré. Jasný, je z toho svinčík, ale lepší, než držet se našich tradičních způsobů. Narážím na to, jak se v naší vlasti věšelo. V kultivovaných zemích se to dělalo tak, že se spočítala váha oběšence a vypočetla se cílená délka provazu, propadliště umožňovalo dostatečnou dynamiku. Pak to s ním jen škublo a bylo hotovo, hlava zůstala na krku. Pro zájemce doporučuji pěkný britský film Poslední kat. U nás to soudruzi dělali tak, aby z toho odsouzenec něco měl. Pověsili ho a nechali ho umrskat, trvalo to řádu minut, desítek minut, počtěte si třeba o Miladě Horákové.

V této tradici pokračují i naši sebevrazi. Pamatuji si z dětství, když jsem šel do školy a u schránek plakala jedna sousedka (píšu bezejmen, přijde mi to tak slušnější), které se oběsil v nedalekém parku syn. Pověsil se na vodítku tou úžasnou metodou, kdy samotný příchod smrti zastíní všechno ostatní, co jste v životě potkali. Našla ho ráno jeho sestra, když šla s pejskem ven, asi měli více vodítek. Myslím, že sebevrahové by měli více přemýšlet, než konat. Ale třeba to byl záměr. Víte jak... Hemingway si taky odstřelil hlavu pod schodištěm, aby potrestal svou ženu, která přes něj musela chca nechce přejít, aby se dostala z domu, nebo k telefonu. 

Jinak na tom byl jiný známý klučina z okolí s rodinnými problémy a smyčkou kolem krku. Ten měl dlouhý kabel, jeho volný konec si přivázal ke kmenu stromu a rozjel se z prudkého kopce na kole. To už je ta lepší varianta. 

Co se týče variant, je jich bezpočet. Zajímavé je, když se teď v USA v mnoha státech oprašuje trest smrti, že to provází tolik komplikací. Odsouzenci nechtějí zhluboka dýchat v plynových komorách, což jim působí nedostatečnou otravu a následující bolestivé křeče. U sebevrahů většinou funguje jiná motivace.

Teď se nebavíme o těch "jakože sebevraždách", kdy sníte plato paralenů, nebo si fiknete "jakože" žíly, zaserete celou koupelnu a pak se tváříte jako by vám svět naplival do ksichtu. Mluvíme o těch skutečných odchodech. Myslím že je v režii každého, jak to provede, ale je třeba mít na mysli, že to může ohrozit i jiné lidi, takže v autě to stáhneme do stromu, když nevidíme v okolí jiné auto, jiné lidi, víte jak, fyziku jsme prochrápali, když nás to pak hodí na jiný osobák, metál za to v nebi nedostaneme. Nebo plyn, to je hovadina, pouštět plyn. To nedělejte. 

Taky jde o to, kolik lidí chceme nasrat. Jízdní řády jsou na netu, tak si můžeme vybrat noční, poloobsazený expres raději než ten, na kterém sedí lidé málem i na střeše. To že vás to přestalo bavit je sice tragédie, ale ostatní mohou mít šanci stihnout vyzvednout děcka ze školky, například. No ne? 

Taky je fajn myslet na to, jaký svinec tím naděláme. Ono skočit někde z paneláku a zasrat celé dětské hřiště kousky tkáně a mozku je sice efektivní, ale když vás pak děcka budou odlupovat lopatkama ještě po půl roce, není zrovna značka ideál. Taky smrad, to je problém. Můžete to udělat v tichosti, bez bordelu, ale když o tom nikdo neví a najdou vás uprostřed srpna po měsíci, bude to čichat nejeden soused. Takže fajn jen o tom někomu říct třeba krátce před činem, ať si vás odvezou ještě voňavého.

Pak taky jde o to, co z toho chcete. někdo to chce rychle, bezbolestně, někdo si to chce užít. Dají se spolykat pilule, napustit si vanu, dát si igelitku přes hlavu a pro jistotu se ještě říznout. Kdo má auto a garáž, stačí se pohodlně usadit a nastartovat, kdo nevlastní garáž, gumová hadice je za pár korun v každém kutilském krámu. 

Kdo to chce s efektem, zároveň podpořit nějaký ten odběrný kanál na youtube, může v pravou chvíli skočit v zoo k nějaké šelmě. 

Ach jo, asi jsem cynik. I tak bych měl pro všechny potencionální sebevrahy jeden návrh. Zkuste si koupit lístek na koupák, vlezte do bazénu a potopte se, bez nějakých pomůcek a kravin, prostě jen hlavu pod vodu. Pokud tam vydržíte dostatečně dlouho na to, abyste se utopili, tak fajn, vyhráli jste. Pokud ne, je to známka toho, že ještě není dobojováno. Slunce vyjde znovu, kašle na to, zda se díváte, nebo ne, ale vždy je to stejně fantastické. To že dneska prší ještě neznamená, že bude pršet zítra, nebo za týden. Mnohdy je to těžké, ale je třeba jít dál. Protože kolem je hromada lidí, kteří dnes umřou a nemají na výběr. Opustí své místo, své blízké, už další svítání neuvidí. 

Většina sebevražd se bohužel odehraje z neobjektivních příčin. Abychom dokázali být šťastní, je třeba se zbavit zátěže, kterou na nás nanesla společnost, naši blízcí, nikdo nikdy nebyl v naší kůži a nikdy ani nebyl. A v každém z nás je bojovník. Probuďte ho a on vás požene dál. Udělejte něco velkého, šíleného, ale bez krve a bez bolesti. Něco při čem přežijete, vy i ostatní. Jděte dál. Místo na kterém jste ve chvíli smrtelných myšlenek je špatné místo a většinou obsahuji i tvůrčí stanovisko, i když je skryté. Pátrejte, hledejte. Hlavně žijte. Sebevražda není věc, která by nepočkala na jindy.