Múzy a psaní

Je to terapie, myslel jsem si. Je to způsob, jak přenést těžkosti svého srdce na hrb někomu, kdo ve skutečném světě neexistuje, abyste se s nimi nemuseli vláčet. Spletl jsem se. Psaní je pouze způsob, jak zachytit svět, který vás naplnil a který vás obklopil. Psaní je stejné jako kreslení, malování, sochání, fotografování, komponování... Je to jen výkvět zoufalství, kterým nás plní to, že naše schopnost čarovat má svůj strop.

Ano, je v tom určité uvolnění. Nastává to v okamžiku, kdy zapomenete, že píšete. Ten stav lze urychlit chlastem, patrně i jinými způsoby, jak ví každý tvůrce. V určitém momentu totiž přestanete psát, ale začnete vytvářet "virtuální realitu". "Něco" způsobí, že prostředí, postavy, věci, myšlenky a skutky přestanou ležet na stránkách papíru, ale zhmotní se, získají vůni, historii, souvislosti, strach a podobné věci. Jsou skutečné a vy jako autor ztratíte kontrolu. V tu chvíli už tomu nevelíte, pouze sedíte a zapisujete to, co se děje ve vás, okolo vás. Něco vás vede. Intuice, můžete to nazývat jakkoliv. A každá věta, kterou vaše postavy pronesou, každý skutek, který udělají je pevný, nevyvratitelný, nevratný. A vám to pracuje celým tělem, protože jste si vědomi té váhy, kterou ta druhá realita má. Píšete a nevíte o tom. Vidíte obrazy na stěnách místností, které jste nikdy nenavštívili. Cítíte vůni z povlečení, do kterého vaše postavy ulehají, cítíte chlad v okamžiku, kdy otevřou okno. Vaše tvář se křiví zhnusením, když teče krev a taje blahem s každým orgasmem, který přijde.

Ano, je v tom zodpovědnost. Nikoliv za to co se stane. Na to nemáte vliv. Vy jste pouze sluha něčeho většího. Ta zodpovědnost je v tom, že příběh je potřeba povědět celý. Ukázat všechno, co příběh vyžaduje, bez toho, aniž byste to hodnotili, nebo toužili cokoliv přidat.

Ano, budete psát o sobě, vždy to tak bude. Budete psát o své radosti a o své obavě. Budete se topit v hlubinách své duše a vynášet na břeh věci, o kterých jste neměli ani tušení. Příběh si vybírá vás, ne vy jeho. Tohle si pamatujte. Múzy, ať už vypadají jakkoliv, přicházejí kdy se jim zlíbí a nosí vám inspiraci. A s ní vám do hlavy zasadí to pitomé semínko, které se jmenuje možná "nutkání", možná "naléhavost". To je to, co vás volá, když sedíte na záchodě a luštíte křížovku. Když ležíte v posteli, venku začínají křičet ptáci a spánek nepřichází.

A tak se zvednete a Múza (muž či žena) stojí vedle vás. Lze ji (jej) zahlédnout, ale jen periferně, jen když se dáte všanc a zaboříte se do příběhu tak moc, že jej vnímáte více než skutečnou realitu. V tu chvíli ji (jeho) zahlédnete, jak sedí vedle vás a spokojeně se usmívá.

Múza vám nikdy nepoví všechno. Je to jako sledovat světýlka v temném lese. Vidíte první, na pozadí temných mračen a nebezpečného hvozdu vidíte ten malý plamínek naprosto jasně. Tak se k němu vydáte a jakmile jste u něj, objeví se další. Příběh je výprava, někdy dlouhá, někdy krátká, ale vždy je do vás. Vždy, pokud to dovolíte.

Ano, můžete se vzpříčit a volně variovat. Můžete se vynechat a psát o věcech, které jste viděli, o kterých jste slyšeli, do kterých nejste nikterak interesovaní a stavět ten příběh patro za patrem. Ale budete pak spokojení? Bude spokojený čtenář, když mu slíbíte výlet na divoký západ a provedete ho skladištěm narafičených kartonových kulis?

Jak již bylo řečeno, příběh má vlastní život. Existuje i bez vás. Vy jste pouze čaroděj, který dostal klíč. Můžete odemknout dveře, chytit čtenáře za ruku a poctivě ho provést celou tou skutečností. A co se stane pak? Ten čtenář přichází se svou duší, bojí se jiných věcí než vy, ukazujete mu svět, který jste objevili, ale on vidí něco jiného. Vidí svůj strach, své lásky, své sny, vidí věci ze své reality, vidí dům ve kterém vyrostl a nyní se tam vrací. Přebírá ten svět do své duše, staví si vlastní dveře, vyrábí si vlastní klíč. A bude se tam vracet. Bez vás. Do svého světa, který jste mu ukázali.

To je úkolem spisovatele. Myslet si, že je v tom nějaká úleva by bylo sobecké, nebo naivní. Vaše radost a bolest je kontrast, nikoliv však ve dvou proti ležících variacích, spíše v různých stupních šedi (nepřipojujte si to k té ušukané knize pro ženy na mateřské). Vaše touha dodá hloubku a vyléčení? Na to zapomeňte. Jako autor nemůžete být šťastný a spokojený, protože Múza přijde, jen pokud má z čeho stavět.

Pokud by psaní léčilo, dovezl by Santiago celého toho neuvěřitelného marlina až do přístavu...