A stačila k tomu jediná směrnice, která zakazuje dětem nafukovat balónky a foukat do frkaček. Bravo, konečně se děje něco užitečného.
Všichni víme, jaké nebezpečné svinstvo ty balónky jsou. Výrobci je dělají barevné a atraktivní, přičemž jejich cena je podezřele nízká. To nemůže být náhoda. Nejhorší na tom je, že je to legální... bylo to legální. Konečně si někdo v Bruselu všiml veškeré té zkázy a neštěstí, kterou to plodí a řekl jasné DOST! Odteď jsou balónky a frkačky vedeny jako nebezpečné pro všechny děti do čtrnácti let a foukat do nich je možné jen za dozoru plnoleté osoby. A já si pokládám otázku, zda to bude stačit k zastavení armagedonu, který rozpoutaly desetiletí bezprizorního nafukování? Neměla Evropská unie zakázat balónky úplně?
Každý z nás si z fleku vzpomene na desítky traumatizujících zážitků, které se váží k balónkům, takže je zbytečné to tady rozmazávat, tudíž jeden za všechny: Bylo to na základní škole, asi v sedmé, nebo osmé třídě. Jeden spolužák byl několik měsíců zádumčivý. A pak o přestávce vytáhl z aktovky balónek a začal ho nafukovat. Nevím co ho to napadlo. Spousta dětí s vyděšeným jekotem opustila třídu, ale mnozí zůstali a to se jim stalo osudným. Spolužák foukal a foukal. Vidím to jako dnes, jak se balónek zvětšuje, guma se napíná a zakrývá jeho rudnoucí obličej a vyvalené oči. A pak přišlo to, co muselo. Naposledy se zhluboka nadechl a z plných plic foukl. Silně, razantně. A v tu chvíli mu explodovala hlava. Mozek se rozprskl po celé třídě, ale to bylo to nejmenší. Úlomky lebky se změnily ve šrapnely a vážně poranily devět dalších dětí, které seděly okolo. Určitě jste to také zažili, takže to nemusím víc popisovat.
Tento zážitek jasně ukazuje, jak jsou balónky nebezpečné a jak důležitá je regulace jejich použití. To by se v dnešní době už stát nemohlo. Jen mám strach, že spousta rodičů jsou lehkomyslné bestie, které vrazí dítěti balónek a místo povinného dohledu budou sledovat Prostřeno. Je mi z toho smutno.
Pravdou je, že život nebyl nikdy více nebezpečný, než je tomu v dnešní době, tudíž doufejme, že balónková směrnice je jen první vlaštovkou. Stačí se podívat jaké předměty se dostávají dětem dennodenně do rukou a hrůzou neusnete. Jako nic proti dětem, ale jemná motorika není sranda a taková vidlička při obědě dokáže taky udělat pěknou paseku. Zrovna včera, když jsem šel kolem školní jídelny, vyvážela záchranka holčičku, která si dobodala půlku obličeje, jak se marně pokoušela dostat sousto do úst. Děti do čtrnácti let věku by měly jíst rukama, protože ukousnutý prst ti zpátky přišijí, ale obličej umí jen Pomahač.
Pak jsou tady hluboké řezné rány, které má na svědomí papír. Dětem by se taková věc neměla vůbec dostat do rukou, dokud nějaké mají. Nemluvě o tom, že víc papírů svázaných k sobě udělá váhu, která při typické dětské neobratnosti působí fraktury nártů a prstů na nohách. Hrozná věc.
Pak je taky s podivem, že děti mohou chodit samy ven. Venku je to samé nebezpečí. Jsou tam samí cizí lidé, jsou tam i cizí psi, kočky, brouci, jedovaté rostliny, ozón, ultrafialové záření, oxid uhelnatý, radiace, schody, stromy, auta, opilí řidiči a Evropská unie, která by je nejraději všechny obalila molitanem, připojila na umělou výživu a zavěsila někam do prostoru, aby přestali zkoumat jaký je náš svět, co je kolem, co je uvnitř, protože jedinou správnou cestu nastavila pravidla a směrnice a cokoliv jiného tříští pozornost. Proto je potřeba udržet tlak, aby ta hra mohla fungovat. Lidé musí mít strach. Strach že něco udělají špatně, že někam přijdou pozdě, že něco opomenou a že pak přijde trest. A proto tady máme další naprosto zbytečnou směrnici. Srandovní, to ano. Ale určitě ne poslední.
