To že jsem úžasný bloger a spisovatel, to už všichni dávno víme :D Chci se vám touto cestou představit jako malíř... úžasný malíř. Krásný a mužný. Jak jinak :D
Před pár dny či týdny jsem si prohlížel ve výloze na náměstí Uherského Brodu tablo maturantů z tamního gymnázia. Studenti tam byli vyfoceni "civilně" a hnedle v profesních rolích, na které se jistojistě intenzivně připravují. A tak tam byl chemik, učitelka, právník a co já vím co ještě. Díval jsem se pozorně, zda tam uvidím i nějakého houmlesáka, drogového prodavače, pasáka či prostitutku a nikde nic. Ale chápejte, byli z gymplu, ti vědí kam kráčí. A kdyby ne, tak on si je pracák přebere.
Já jsem studoval před milionem let policejní školu. Měli jsme tablo v podobné logice a tak jsem visel v cukrárně v pruhovaném mundúru. Bylo to velmi... prozíravé. Podle všeho jsem se měl stát policajtem, jezdit v oktávce, pomáhat a chránit všechny řidiče, kteří se před jízdou nepřipoutali, nebo mají sjeté gumy. Ale osud mi nepřál. Napoprvé jsem neudělal zdravotní testy, napodruhé psychologické. Ani nevím, jestli se tím lituju, nebo chlubím :D
Každopádně... chtěl jsem být policajt?
Chtěl jsem být spisovatel a malíř. A říká se: "Dělej práci která tě baví a nebudeš muset nikdy pracovat." Zní to jako sen. Pokud tím dokážete vydělat dostatek peněz.
Jako obchodník stojím za hovno.
Ale protože cílem tohoto článku není plakat, ale spíše radovat, zapomeneme na všechny ty věci, kterými se vydělávají peníze a podíváme se na některé úchvatné malby, které mi vyrostly pod štětcem.
Odstartovaly to dětské obrázky. K malování na zeď potřebujete v první řadě odvahu, protože případný neúspěch na sebe váže další práci, abyste tu hrůzu odklidili. To se mi naštěstí vyhnulo. V pubertálním věku jsem dělal pár malůvek pro potomstvo známých a pak v rané dospělosti první malby "naostro", spíše formou daru, v dětském domově pro kojence, v terapeutické dílně... A povedlo se :)
Bylo to ideální prostředí pro zkušenosti. Zjistil jsem například, že barvy by měly po zaschnutí zůstat pevné, protože děti na ně rády sahají a čím méně si jich odnesou do postýlek, tím lépe. Takže jsem temperky vyměnil za akryl a na něm frčím dodnes.
Pak přišly první komerční zakázky a s tím spojený stres. Byl to zvláštní pocit, odpanit se o první fasádu, napsat první nápis na hospodu, pomalovat první dveře, nebo skříň. A taky jsem zjistil, že jdou dělat i jiné malby, než ty dětské.
Maloval jsem všechno, co bylo potřeba. Někdy podle obrázku z knihy, z internetu, podle tapety, která nechtěla na zdi držet, dokonce i podle obrázku na tričku, nebo podle miniobrázku ze sponky do vlasů. A každá ta malba v sobě měla něco nového a z každé další zakázky jsem odcházel větší a zkušenější.
Cestoval jsem po celé republice a poznával nové lidi. A zjistil jsem, že lidé, kteří preferují namalovanou zeď oproti zdi jednobarevné, mají v sobě něco navíc. Jsou trochu víc jako děti, než jako dospělí, takže jsou trochu jako já. Lze se s nimi lépe bavit a jejich mysl občas uletí někam mimo obzor, aby zpátky přinesla nějaký nápad, klenot, který nebyl na první pohled patrný. Málokdy je takový člověk nerudný, ale abych nekecal, tak najdou se i takoví :) Každopádně chci tímto poděkovat každému, kdo mi vložil do rukou důvěru a svěřil mi nejen svou zeď, ale hlavě celý svůj budoucí pocit, který bude mít, kdykoliv se na tu malbu podívá.
A pak jsem malovat přestal. Zdroj příjmů se objevil někde jinde a tak jsem tohle malovací dobrodružství vyměnil za stereotypní jistotu. Ale víte jako to chodí s jistotami :) A tak si mě malba zase našla a já jsem našel zase ta trička, do kterých se smí otírat štětce a barevná jízda pokračuje.
Občas maluji i obrazy. Dělal jsem nějaká zvířata, taky dvojici obrazů do jedné prastaré kaple, v poslední době jsem zkoušel nejen malovat, ale i lepit.
V nedávné době mě pobavil zděšený telefonát od jedné paní, která si objednala mé služby. Inzeroval jsem totiž svou práci na facebooku a nějaký šikula tam dopsal číslo na sebe a vydával se za mě. Domluvil a zrealizoval na základě mého portfolia zakázku a paní až podle finálního ohledání velmi kontroverzní malby zjistila, že to nějak kvalitativně neodpovídá inzerovaným malbám. Bohužel dřív platila, než pátrala (a ten idiot si za to řekl ještě víc, než bych si řekl já, kdyby se to povedlo). Takže pamatujte, když půjde o cokoliv, objednávejte jen originál :)
A teď k tomu poselství, které vám chci předat. Malovat na zeď není těžké. Je to jen série několika jednoduchých kroků, které vás dovedou k cíli. A tak, pokud máte zeď, pořiďte si k ní barvy a něco pěkného na ni namalujte. A pokud si nebudete vědět s něčím rady, přizvěte si na pomoc nejbližší dítě, ono vám rádo pomůže. Děti totiž nesvazuje ten pitomý strach, že to někde přetáhnete. Občas beru na zakázku Olu a pěkně mi tam pomáhá. Společně jsme vám taky natočili jeden videonávod, na kterém jasně uvidíte, že malovat na zeď je brnkačka.
Díky za přečtení a hodně zdaru!
