Když jsme byli malí, tak jsem se tahali za kačera, nebo lámali ježka z klece. Doma jsme hráli na Atari hry z kazety, později Prehistorika na PP06. U bratrance jsem mohl chytat s vlkem vajca, později skládat tetris. To je pryč.
Jo a taky frčely herny. Jednu nám postavili mezi školu a školní jídelnu. Málokde jsem cítil takový puch, jak byl v té unimobuňce, která měla před vchodem hromadu aktovek. Hodili jste tam do mašiny dvoukačku a pak jste mohli padesát vteřin sekat kostlivce sekerou.
Dnes má každé děcko takovou hernu s sebou. Pokud nemáte doma xbox, má vaše holátko aspoň tablet. A pokud nemá tablet, tak aspoň drží v prackách váš dotykáč s nakřáplým displejem a piluje vám tam rekordy ve hrách, o kterých ani nevíte, že je máte. A pokud se právě bušíte do prsou, že vaše dítě nikoliv, že si místo toho brouká verše z Kancionálu a hraje korespondenční šachy s válečným veteránem ze Sovětského svazu, tak vám blahopřeji. Patříte do muzea, za pěkně silné plexisklo, tam můžete žehlit tesil od rána do večera.
Naše Olinka má tablet. Dnes tam dělala pořádky. Spoustu toho odinstalovala, přeskupila to množství ikon do nějaké nové podoby, moc tomu nerozumím. A když se jí nemohu věnovat, sjíždí velmi kvalitní pořady na youtube, nebo hraje hry.
Večer, před spaním, mě požádala o spolupráci v nějaké hře. Ta hra se jmenuje Cooking fever a jednoduše jde o to, že máte na starosti nějaké bistro, kam si lidi chodí na hambáč či hotdog, k tomu pijí kolu, vy je obsluhujete, musíte vše stíhat chystat, nic nespálit a obsloužit je, než se odporoučí. Když se vše povede, můžete upgradovat, koupit friťák na hranolky, lepší rohlíky, větší gril a dělat větší rito.
No a Ola to dotáhla někam, kdy to všechno nezvládá, dělá z masa uhlí a lidi nasraní odchází nakupovat do konkurenčních tabletů. Mým úkolem bylo podávat kolu a vytahovat housky na stůl, případně do nich strkat salát a rajčata. Obstál jsem, takže když jsem se zvedal, bylo to za jásotu, že máme nový barák!!!
Ten nový barák, který jí ta hra odemkla je kasíno. To jsem zjistil po chvíli. Cooking fever se změnil na něco, co jsme si nepřáli. Dětská zprostředkovaná zkušenost zní následovně: Přes den makáš v bistru. Jsi tam šéf a obsluha, můžeš se ulítat, ale na konci dne jsi pár stovek v plusu. A teď si zasloužíš relax. Tak se pěkně usaď tady k té krabici, naházej tam co jsi těžce vydělala a jen mačkej to jediné tlačítko co máš k dispozici furt a furt dokola.
Ano, přesně k tomu jsem se vrátil. Klasika. Tři rotující válce. Padne jak padne. Hledím na to. Ola mačká jak o život.
"Co to děláš?"
"To je ten nový barák."
"Paráda. Tak to zase vypni. Tohle hrát nebudeš."
"A proč ne?"
"Protože je to kravina."
"To máš pravdu." Směje se. "Ale dívej, kolik mi to už dalo peněz!"
Paráda. Prostě jí to nechává vyhrát. A je to efektivnější a jednodušší, než smažit hromadu hamburgrů a hranolků. Genitální vynález, takový automat. Pochopí ho i malé dítě. No nic, tak teď budeme hrát krabici a kdo ví, třeba se nám brzy odemkne nový barák! A třeba to nebude bordel.
