Proč hubení nenávidí tlusté

Už dlouho chci tento článek napsat, ale nikdy jsem nenašel odvahu zabořit prst mezi tukové polštáře a vytáhnout ven zbytky loňského trička. Dnes jsem četl článek o crossfitu, zbylo mi víno a jsou tři v noci. A to rozhodlo.

Je zřejmé, že zanedbatelná část mužů a úplně všechny ženské jsou mají nadváhu. Jistě, teď si zajisté říkáte, že jsem nějaký namachrovaný, maskulinní blbeček z posilovny a zajisté máte pravdu. Když byste se mi podívali na břicho, viděli byste pekáč buchet. No dobře, spíše byste ho vydedukovali, že skončil někde v zažívacím traktu, rozhodně byste nevylučovali jeho přítomnost. Ty buchty si vyloučím sám. Pravdou však je, že muži od určitého věku málokdy prohlásí, že jsou tlustí, bez ohledu na to, zda tlustí jsou nebo ne. Ten mužský věk není ani tak specifikován roky, jako spíše tím, že jim varlata přestanou produkovat látky, které by je hnaly do náručí mladých, a určitě i štíhlých milenek a oni se oddají domácímu způsobu života, hraní na xboxu a rybaření. V tu chvíli není tlustý žádný chlap na světě. Ale ženy? Ty jsou tlusté od narození do smrti. Otázka zní proč?

Žena má totiž, na rozdíl od muže, mnohem těžší životní úděl. Vymyslela to příroda, ne já, na mě nekoukejte. Zatímco muž může oplodnit za večer pět různých žen, ženu může oplodnit jen jeden muž a tím ji vyřadit na necelý rok ze hry. Píši necelý rok, ale všichni víme jak to je. Co takové těhotenství udělá s jejím tělem, co takový porod udělá s jejím genitálem a co takové kojení udělá s jejími prsy. A co ten malý uřvaný hladovec a velký uřvaný pitomec udělá s její psychikou... Pak už se v tabulce konkurenceschopnosti propadne někam hluboko za fotbal, pivo a luštění osmisměrky. 

Jenomže ta žena, i když matka, občas opustí bezpečí domácí jeskyně a vyjde mezi další příslušnice drsnějšího pohlaví. A už je vystavena srovnání. A ony se ptají. Třeba kdy to čeká, aniž by upřesnili co. Mluví o kamarádkách, které mohou po porodu fotit katalog na bikiny. A to jí rozhodí natolik, že si musí zchladit žáhu. Brekem, vínem a ano, mandlovým dortem. A není divu.

Jistě, je to nefér. Ale není to zdaleka všechno.

Problémem dnešní společnosti nejsou lidé, kteří mají nadváhu, nýbrž lidé, kteří ji nemají. Ono totiž, co nás v průběhu dne potká pěkného? To že na nás řve šéf? To že nás řve partner? To že na nás řvou děti? Pěkné věci jsou sex, alkohol, cigarety a jídlo. Hlavně jídlo. Když nám ráno zvoní budík, proč vstaneme? Protože se těšíme do práce? Ne. Protože jsme závislí na chuti zubní pasty? Ne. Vstaneme protože máme šanci, že v průběhu dne něco sníme. Něco výborného, sladkého a dozajista strašně kalorického. 

A teď si představte, že jste člověk, který už dlouho nic dobrého a sladkého neměl. Představte si ten nejlepší muffin, který jste kdy jedli. Dejme tomu, že byl z čokoládového těsta, uvnitř byl plný té nejlepší nugety, posypaný mandlemi a arašídy, se šlehačkou, vedle sklenice portského, a ještě výborné latté. A teď si představte, že jste ten typ člověka, který sedí u stolu, před ním je tento muffin a on si ho může vzít a celý ho sníst. Ale on to neudělá. Odřekne si to, i to víno, i to latté, místo toho si dá vodu, protože voda, jak je známo, nemá žádné kalorie. I když ve skutečnosti by si za to nejraději ukroutil hlavu a strčil si ji do prdele a celou dobu, co bude v posilovně, nebo na rotopedu, nebo běhat jak šílenec v plískanicích, bude myslet na ten posraný muffin. 

A teď ten člověk potká vás. A vidí na vašem hrudníku, zadku či pase, že vy jste ten muffin snědla a že to nebyl jediný v poslední pětiletce. Už víte jak se cítí?

Jistě, vy za to nemůžete, že si ho nedal. Ale slíznete si to.

Takový člověk je za vámi schopen přijít a zeptat se vás, jestli s ním nebudete chodit na crossfit, na zumbu, nebo si jen zaběhat. Je to past! Ten člověk vás chce uštknout jako had, ale nemá v sobě dost hrdosti, aby to vytasil na rovinu. Udělá to zákeřně. Záměrně vás vystavím situacím, při kterých vám půjde o život, ideálně ještě za dohledu stejně postižených lidí jako je on, pouze proto, aby získali zpátky drobek sebeúcty, ovšem na váš úkor.

Nenechejte se do těchto temných vod zavést. Vím, je to stresující, ale pomoc je téměř na každém rohu. Kdykoliv vás napadne nějaký chrt se zajímavým nápadem, utečte do nejbližší cukrárny a indián, marokánka, laskonka a rakvička vás hodí zpátky do pohody.

Uvědomte si, že tito škůdci se infiltrovali do všech oblastí bytí, řídí vaše spokojené životy, protože jsou den co den užíráni vlastní neschopností překonat to vnitřní prokletí, které jim brání jít si k okýnku pro další řízek. Vedou například oděvní závody. Všude po světě, ať nakupujete kdekoliv, to co bylo minule emko je dneska elko. A co bylo elko, to je minimálně xxelko. Není to ve vás, je to strategie, způsob jak vás znejistit. Klidně vám v noci přijdou do baráku a vymění vám vanu za menší. Koupit zkalibrovanou váhu je dnes téměř nemožná záležitost, ale nesmíte se nechat vyvést z rovnováhy, nebo byste taky mohli klesnout na jejich úroveň.

Je to jako zombie apokalypsa. Člověk nepotřebuje jíst cuketu a brokolici. Nepotřebuje! Tolik tisíciletí jsme to tady neměli a taky jsme přežili. To jsou jen takové  rozmary. Proč by měl člověk běhat? Honí ho snad něco? Kdy vás naposledy někdo honil? Pokud chcete běhat, stačí držet shift. No ne? Není ani potřeba zvednout stošedesát kilo mrtvým tahem. Stačí se nějak vyhoupnout z postele a dojít k ledničce. Udržet v ruce sklenku s nugetou, nebo láhev s kolou.

Hubení umřou stejně jak tlustí. A to že vás skolí v pětapadesáti infarkt. Jé, to je katastrofa. Sanitka u vás bude do pěti minut, hasiči vás naloží na plošinu, aby vás dostali do sanitky, dají vám strojek a srdíčko jak nové. Bez nějakého trápení v aerobiku. To vás dřív někde při běhu srazí auto. 

Navíc být tlustý v sobě nese řadu výhod. Třeba při koupeli si napustíte vanu za pár šupů, tudíž vystačíte i s menším bojlerem, než nějaké vyžlátko. V konečném efektu ještě šetříte planetu, protože pro hubeného se musí spálit mnohem víc koksu, aby se mu ohřála vana. Navíc po tom běhání se musí vždy umýt. Ale vy ne, pokud jste nedejbůh nepotkali třeba schody. Další pravdou je, že vás neodnese vítr. Ani se neutopíte, protože od určitého poměru tuku ke zbytku se potopit nelze. Když zakopnete tak si nenatlučete. Jen se trošku pohoupete a on vás někdo překulí zpátky na nohy. Nikdo si na vás nedovolí a když ano, tak ho sníte a máte klid. Kdežto s tyčkou každý zamete, protože z nich nejde respekt. Když by přišel hladomor, máte naspořeno. Z hubených budou kostry a z vás hubení. A to je fajn. No ne?

Tak se nenechte zbytečně stresovat. Vím o čem mluvím, taky jsem byl tak nechutně tlustý, skoro tak, jak jste teď vy. A už nejsem. Heč :D