Jak přežít - S matkou (kapitola 1.)

(Pozor! Toto je praktická příručka pro muže! To znamená, že ženy by ji vůbec číst neměly!) Umíme rozdělat oheň z mokrého dřeva jedinou sirkou. Umíme ulovit zajíce na oko v punčoše. Umíme postavit provizorní přístřešek z obalů od kondomů, ale není nám to k ničemu dobré. Žijeme v historicky nejnebezpečnějším období, aniž si to uvědomujeme. Dokážeme přežít, pokud žijeme s matkou?

Vaše výchozí situace, ve které dostáváte tuto praktickou příručku do ruky, může být různá.

Můžete bydlet s rodiči, můžete být šťastně rozvedený, můžete být šťastně ženatý, můžete na tom být jakkoliv. Navíc možná máte děti, možná Vám o nich (díky bohu) neřekli. Možná vlastníte peněz, že nevíte co s nimi, a možná že byste věděli, ale nevlastníte. Možná máte pekáč buchet pod tričkem, možná že až pod svalovinou, tukem, prostě tam někde v útrobách. Proto se budeme zabývat různými variantami, to ale neznamená, že je nemáte číst. Právě naopak. Pokud bydlíte ve vlastním a máte k tomu manželku a děti, můžete být naramovaní u maminky než řeknete švec.

Vytvoříme si imaginárního kamaráda, našeho vzorového hrdinu, který to za nás celé absolvuje. Budeme mu říkat třeba Richard, to je myslím vznešené jméno.

No a ten Richard je ještě tak trochu chlapec. Stále bydlí se svoji maminkou. Tatínka nemá, je jedno proč (pokud jste prudič a potřebujete to nutně vědět, představujte si, že ho snědli vloni o Vánocích). No a ten náš chlapec Ríša právě sedí u počítače.

Kamarádů má hodně, hlavně v chatu ve Warcraftu. Je skoro poledne, Ríša má na sobě pyžamo, nespěchá, protože do fabriky jde až na druhou hodinu. Maminka jej právě vyrušila dotazem:

"Broučku, chceš ten rohlíček namazat nahoru, nebo ho můžu rozpůlit?"

Tak, a už v tuto chvíli je to špatně.

Jistě, maminka je starostlivá osoba. Hlídá si svého chlapce celých čtyřicet let, co ho má. Umí vyprat, vyžehlit, nebo uklidit pokojíček. I jídlo nachystá.

Ale za jakou cenu?

Ve chvíli, kdy si Ríša přivede domů kamarádku (jistě, kde by ji tak asi vzal? U soustruhu?), přivede tím zároveň domů arogantní, namyšlenou mrchu, která se bude ze všech sil vrazit klín mezi milou a hodnou maminku a její maličké, nebezpečím obklopené dítě.

Vzhledem k tomu, že Ríša nemusí nic moc platit, mohl by si sem tam někde zdravě zasportovat, udělat krásné, malé, tajné, nemluvně svobodné matce a pak místo na stavebko směřovat půl výplaty jiným směrem. Nebo by si mohl sem tam ulevit někde, kde se vám víc než na obličej či výbavu dívají na peněženku, ale asi ho to ani nenapadne. Bylo by to zbytečné plýtvání kapitálu, obzvlášť když všechno potřebné je zaneseno v liště internetového prohlížeče.

Mohlo by to tak být v pořádku, mohlo by to tak fungovat na věky, jenomže dřív nebo později padne kosa na kámen.

Chlapce nebude donekonečna bavit vydloubávat matce z pat kuří oka, nebo jí barvit vlasy vzadu na hlavě, kam si špatně dosáhne. Jednou ucítí tu vůni přicházejícího jara, kdy se začnou pářit lesy, všechno pučí a králíci nevědí kam dřív skočit. Dívky zkrátí sukně. A ta vůně vláhy a touhy dojde i mezi Ríšův počítač a chřípí a on ho nasaje a pak začne toužit po dívce, která bude tak trochu jako matka, akorát bude mladší, voňavější a nebude mít tak hustý knír.

Chlapec se v tu chvíli mamince svěří. Nemá důvod, to neudělat. Svěřuje se jí se vším. Mami, nejdou mi otevřít okurky. Mami, ten svetr co jsi mi upletla, strašně kouše. Mami, někdo by měl přijít opravit ten ucpaný záchod. A tak jí to při večeři vmete do té její starostlivé tváře.

"Chci si najít holku."

A maminka bude reagovat. "Holku? Myslíš jako... živou holku?" Pak přijdou věci jako: "To si snad děláš srandu! A co s ní budeš jako dělat?" Pak to může postoupit: "Nebuď blbej, vždyť je nám spolu tak dobře. Akorát by nám tady zavazela." Nebo: "Akorát tě okrade o peníze co jsem ti naspořila, nechá si udělat děcko a odtáhne za jiným. A ty pak budeš muset nadosmrti platit."

A teď záleží na chlapci, jak se k tomu postaví. Buď ho matka přesvědčí, a nebo ne. A v tom případě začne boj.

Ríša nebude vědět, jak postupovat. Je to pro něj naprosto nová situace, protože jeho jediný rádce, svědomí i spojenec se tak protivně a arogantně postavil na opačnou stranu barikády a chlapci zůstal jen ten usoplený idiot, který si umí stěží sám nasliněným kapesníkem vydloubnout lojda z oka.

A tak budou nejdříve útoky spíše primitivního charakteru, o to razantnější odpovědi se jim dostane.

Začne peklo na zemi.

Spustí to bitva o televizní ovladač. Dejme tomu, že má Ríša silovou převahu, tak zvítězí, přepne televizi, vyndá z ovladače baterky a vykuchaný ho vrátí na stůl. Matka se zvedne, odejde do ložnice a vrátí se po chvíli s bateriemi, což Ríšu překvapí, protože matka v ložnici přeci nemá nic na baterky, ani radiobudík.

Pak to může odnést televizní program. Ríša se ho potají zmocní a pomocí matčiných zvýrazňovačů přemění systém v chaos. Ví jak to je. Žlutý – musím zcela určitě vidět. Oranžový – chci vidět. Zelený – pokud nebude nic lepšího na práci, tak se na to vydržím dívat až do zblbnutí. A tak Ríša vezme ten žlutý a zvýrazní úplně všechno, co v tom programu píší. Cha.

A pak se druhý den vrátí z práce a tam kde vždycky stál router je jen podezřele pusté místo ve vrstvě prachu.

Po hysterické scéně se vody naoko uklidní, dokonce si spolu večer zahrají třeba člověče nezlob se a vypijí na půl kozla desítku, Ríša ulije matce do skleničky od hořčice a zbytek vypije jako správný chlap, přímo z láhve.

My ale víme, že je to jen ticho před bouří.

Nemá smysl pokračovat, protože dál už to jsou snad jen pomíchané léky v dávkovači, nebo elegantní vražda sekerou. Ale náš Ríša to nenechá tak daleko zajít.

Zfalšuje matčin podpis, vybere stavebko, splaší byt a vyletí z hnízda. V kufru nese troje slipy, dvě košile a svetr od matky. A všechny své oblíbené hračky a časopisy. A plyšáka, co má od dětství.

S matkou to praští, o tom žádná, ale pro ni píše příručky Halina Pawlovská. Naším úkolem je udělat z Ríši nadsamce, aby mohl spokojeně žít až do smrti.

Takže, ať si to shrneme, drahý čtenáři, pokud chceš přežít svůj život s matkou, jediným řešením je vražda, nebo útěk.